Odpověď Petra Nutila na anketní otázky NFNZ

23. 10. 2018

Oslovili jsme členy Expertní rady Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky s čtyřmi anketními otázkami, týkajícími se současné české mediální praxe. Postupně našich stránkách budeme zveřejňovat všechny odpovědi. Dnes začínáme Petrem Nutilem, zakladetelem serveru Manipulatori.cz.

1) Na jaké nejčastější prohřešky proti pravidlům kvalitní žurnalistiky v českém prostředí běžně narážíte? A čím si myslíte, že jsou způsobeny?

Předestírám, že dále jmenované se netýká samozřejmě všech médií. V ČR máme kvalitní novinařinu, profesionální žurnalisty, kteří dbají na etiku, nezávislost, kritičnost, neutralitu i ověřování informací. Nicméně setkávám se běžně i s přístupem naprosto opačným.

Asi nejvíc mi vadí směšování, prolínání a neoddělování zpravodajství od komentářů a autorových názorů, z čehož leckdy vzniká podivuhodně neprůhledný tvar. Z něj nemusí být vůbec patrná podstata věci, události, zato z něho jak hora ční žurnalistův světonázor. Takto předkousané, interpretované zpravodajství nesplňuje to, co bych od médií očekával – tedy poskytování kvalitní a objektivní zpětné vazby ke skutečnosti. Vytváří proto nikoli informované čtenáře, ale fankluby určitých názorových proudů s viděním světa ideologicky zabarveným. A to je prostě špatně.

Samozřejmě je jasné, že média mívají různé zaměření a čtenáře se snaží zaujmout různou formou vyprávění o událostech ve světě skrze různé hodnotové a ideologické systémy. Nicméně kvalitní žurnalistika je hodnotou sama o sobě a nemá být poplatná vládnoucí moci či majiteli média. Úzce profilovaným, kontextu zbaveným pohledem se sice svět jeví náhle jasnější a přehlednější, nicméně vidět svět ze zákopů a mentálních bunkrů nemá s realitou mnoho společného a s kvalitní novinařinou už vůbec ne.

Mimo to mám averzi na bulvarizující tendence rozmáhající se jak v tisku, tak v elektronických médiích. Symbolizují víc než cokoli jiného syndrom malého trhu, neustávající boj o každého čtenáře, kterého je třeba urvat za každou cenu, bez ohledu na praktiky nepříliš etické.

2) Naopak s jakou dobrou praxí českých novinářů a novinářek jste se v posledních letech setkali?

Oceňuji dlouhodobé investigativní projekty z poslední doby mapující témata obtížná a rozsáhlá, tedy taková, která se do každodenního novinářského provozu běžně nedostávají. Mohu-li být zcela konkrétní, jedním z takových dobrých příkladů je série investigativních reportáží Saši Uhlové z prostředí nejhůře placených zaměstnání Hrdinové kapitalistické práce. Jako druhý příklad bych rád zmínil investigativní projekt Normalizace nenávisti, který momentálně vychází v Deníku Referendum a je věnován zhrubnutí a zhnědnutí části české společnosti v posledních letech.

3) Jaké inovace vás v posledních letech zaujaly v mediálním světě, ať už ve způsobu „vyprávění“, tak v samotné práci novinářů či v obchodních modelech?

Jsem příjemně překvapen, že se sice pomalu, ale jistě mezi čtenáři šíří přesvědčení, že za kvalitní informace je normální platit. Že se i v této době elektronických médií a sociálních sítí vyplatí vrátit se ke starému dobrému papíru a nabídnout čtenářům informace i touto formou.

4) Co podle vašeho názoru aktuálně nejvíce ohrožuje kvalitu práce českých novinářů a novinářek?

České žurnalisty a jejich práci – především mám na mysli ty z menších redakcí – ohrožuje především chronický nedostatek finančních prostředků a s nimi spojená nemožnost dlouhodobého ekonomického plánování. Mám na mysli malá nezávislá média nespadající pod některý z velkých vydavatelských domů, která existují jen díky přízni podporovatelů a čtenářským darům a snaží se hledat dlouhodobě udržitelné cesty, jak relevantně fungovat, což je úkol vskutku nelehký. Nicméně do budoucna hledím s opatrným optimismem a věřím, že se stále více čtenářů rozhodne čelit oligarchizaci velkých médií svou osobní, pravidelnou podporou těch nezávislých.

Petr Nutil