Odpověď Michala Kašpárka na anketní otázky NFNZ

29. 10. 2018

Oslovili jsme členy Expertní rady Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky s čtyřmi anketními otázkami, týkajícími se současné české mediální praxe. Postupně našich stránkách budeme zveřejňovat všechny odpovědi. Dnes přinášíme odpovědi Michala Kašpárka, šéfredaktora webu Finmag a editora stejnojmenného dvouměsíčníku.

1. Na jaké nejčastější prohřešky proti pravidlům kvalitní žurnalistiky v českém prostředí běžně narážíte? A čím si myslíte, že jsou způsobeny?

S nelibostí pozoruju naskakování na agendu, kterou nastolil někdo jiný, patrně s nějakým strategickým záměrem. Kolikátý rok řešíme Peroutkův článek? :)

Specificky v publicistice často narážím na to, že si lidé podsouvají názory, chybí vůle zorientovat se v hodnotovém a myšlenkovém světě oponenta, budují se slamění panáci. Nevyhýbá se to ani špičkovým novinářům, viz spor Václava Klause mladšího s Erikem Taberym o tom, koho VK ml. označil a neoznačil za parazity ve školství. Nebo aktuálně hejty na „antisemitu“ Pavla Čižinského.

Vychází to podle mě ze strukturálního problému, který tlačí dolů i kvalitu zpravodajství, nejen publicistiky – tlak na to, aby bylo hodně písmenek a rychle, a aby dlouho dmýchal flejm. Ten tlak není jen ekonomický, zrovna ve zmíněném příkladu nešlo o prekarizovaného eléva, který by po stokorunových honorářích potřeboval poskládat nájem v Praze. Je i kulturní, něco si dlouho promýšlet je příznakem strnulosti a ve svaté válce s nepříteli je dovoleno vše.

2. Naopak s jakou dobrou praxí českých novinářů a novinářek jste se v posledních letech setkali?

Zároveň si všímám toho, že část médií dává prostor stále delším a hlubším textům, sériím reportáží a rozhovorů, které by mohly vyjít knižně (a občas vycházejí). To je super.

Taky je vidět snaha míchat týmy a rubriky genderově vyváženě. Což je u některých témat hodně, hodně těžké.

3. Jaké inovace vás v posledních letech zaujaly v mediálním světě, ať už ve způsobu „vyprávění“, tak v samotné práci novinářů či v obchodních modelech?

Otevření redakcí čtenářům skrz sociální média. Pozorovat běžnou novinářskou práci v instagramových stories je fajn, přijde mi, že se tím buduje důvěra. Navíc je to komunikace obousměrná – lidi takhle posílají tipy a feedback, a to v daleko přátelštější atmosféře než na Facebooku.

4. Co podle vašeho názoru aktuálně nejvíce ohrožuje kvalitu práce českých novinářů a novinářek?

Dvě věci. 

Když se bavíme o kvalitní žurnalistice, už asi nikoho nenapadá lokální žurnalistika, ale jen ta „pražská“. Takže první ohrožení, které odsud z Brna vidím, je pragocentrismus. Nový Deník je super, ale bez regionálních redakcí může pokrývat jen část dění a oslovit jen část čtenářů. (A to jsme na tom v Brně ještě dobře, je tam od nás Jana Ustohalová, ale co třeba takové Krkonošsko.) Veřejnoprávní média přiškrcují lokální redakce a nejlepší lidi z nich samozřejmě tahají za lepším třeba na Kavčí hory. Ne že by se o regionech nepsalo vůbec – ale píše se o nich právě jako o „regionech“, místech mimo střed dění, ačkoliv v nich žije velká většina občanů. 

Druhé ohrožení: nihilismus. Vědomí, že i když dá člověk týdny práce něčemu důležitému, překryje to nakonec nějaká dada záležitost, pálení trenek nebo Kanye West na piku.

Michal Kašpárek